mohu-li se řadit mezi milovníky knižní, nemohu už být mezi těmi, co tak působí. mám spolehlivě provařenej zlodějskej kukuč. kdykoliv se zálibně, pravda i slintavě, a tedy toužebně rozhlížím po té žni, po té nádheře, jsem hlídán o sto šest.
vím to a snažím
se nezavdávat příčinu. jenomže jak se zlodějským asi ksichtem, jak si
počít, abych nebyl vidět, abych nebyl podezřelej? stojím v rozepnuté
bundě a s rukama za zády...(!) a kolem projde dívčina v kraťasech, tričku s
leporelem do regálu. uhnu. co asi? a vidím knihu a druhou a další, co
bych rád a slina taky ukápne... tedy jen pomyslná. si namlouvám. dívčina s leporelem projde zas. beru si zesnulého balabána a dívčina v kraťasech
kolem zas. asi chce fotit, a do alba. jen nevím, jestli sama chce
obrázek, nebo jen úchylně sbírá kriminální obličeje. možná tablo
zlodějů. a budu slavnej...
když už takto usvědčen, přiznám prohru a odcházím... není to poprvé, není to naposled.
jako zloděj se neuplatním, a poctivej ksicht si nekoupím. a prej po třicítce si za něj můžem sami. ach jo.
no, když bych se pokusil
doplnit zákon kauzality, co mě takto doběh a předběh, a tedy začal
poctivě krást a vykrádat, co když se mi ta provařená ksychtatůra promění
na poctivého třeba politika českého?
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
