poslouchám „hosta do domu“ - rozhlasový to pořad na praze. a protože dnes je jím václav cílek, nemůžu si ho nechat ujít. a navíc když si zasedne za tentýž stůl s panem redaktorem krocem, přičemž zdůrazňuju to oslovení, dostávám se do tiché eufórie a jen poslouchám.
mimo jiné padla řeč o překotnosti naší doby, kdy jsme úplně vedle ze staré písničky, kterou jsme ani nezažili, takže to nebude jen nostalgií, že nás tyto písničky z padesátých a šedesátých let tak berou.
pak se projdem ulicí starých domů a když to není zrovna v davu turistickém, tak jsme blaženi a rázem na přilehlé restaurační zahrádce jsme ochotni se přivést do úplného štěstí.
naše překotná doba plná workoholiků a sociálních deprivantů přiživovaná filmem a médii vůbec se stává jejich domovem, kde poklidný, melancholický cholerici, jako já jsou na odstřel.
proč nejsem flegmouš?!
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
