v neděli večer konečně kousek času na dýmku. přes den někde daleko za skly obrovitého baráku si soukromnilo do zlata rozsvícené něco, o čem ani netuším, a klidně celý den. práce. a tak nedělní včera večer mě konečně uved do stavu slastně tupého, stavu blažena při půllitrovém bahýnku s dýmkou.
sankt petěrburg
poslal do královských vinohrad města pražského dva mladší páry, aby si
mohly u stolu vedle mne prozpěvovat tak, jak jen oni uměj. byli milí a
pili vodku. finskou vodku... možno tu lepší z našich vodek, nevím,
nevyznám se. a nakonec si chtěli popovídat a smutný osud neznalého, tedy
mne, jim v tom téměř zabránil. rozumět jsem jakž-takž i po třiceti letech
rozuměl, zato můj slovník byl jako naše ekonomika. byť se snaží, nemá
na čem stavět... jazykové bariéry malého národa ho činí ještě menším.
a chtěli si zazpívat i se
mnou a protože pěju pouze v sebeobraně a maje přitom na paměti zákonně nutnou
obranu abych nepřekročil, s díky jsem odmítl. petrohradští přátelé jen
odtušili, že piji málo vodky... a já vodku tuze nerad.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
