v kavárně u notebooku sedí chlápek a ukájí se krvákem. kavárenská pohoda vs. video rozdíraných mrtvol. úchylný není ani tak ten film, jako jeho tvůrce, a pak divák, co si nemůže pomoci a i v oáze klidu si potřebuje stůj co stůj zakrvačit.
pak jdu kolem pomníčku u cesty plného svíček a stuh, který už svou podstatou dojímá, a snažím se nemyslet na ty davy pitomců za volanty v evropě proslavených jako český buran a přemýšlím o zmařeném životě. o těch maminkách a otcích, o těch, co zůstali a neví proč.
|