blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

normální den

můj host (juno) povídka

Nebylo nic; zdánlivě, protože spal, hodiny tiše odbíjely. Ony to vlastně ani jinak neuměly, anebo by se při nich nedalo spát... Je hluboká noc a náš, říkejme mu prosím náš, hrdina spí. Nejsem necita, ale jsem dost netrpělivý, čas poskočil a zvoní budík. Je překvapen? Jistě že není, jemu nepřijde že moc nenaspal, však se mu to nevyplatí, že mu jakýsi cizák ukradl kus noci, ale nechme už planých řečí, nu a ten náš hrdina Martin si říká, vlastně se tak jmenuje, pochopitelně že si jméno nedal, jednak na to neměl rozum, když se rozdával a jednak nepanuje taková svoboda, to už by si rovnou mohl v kojeneckém věku dát sám razítko do rodného listu.

Ale už vážně dost, ať maže do práce, vždyť už neví co si počít, tolik volného času je na jednoho až až. Tak je oblečen? Je, hm, ten člověk vůbec nezahálí, klidně si tu povídám a on zatím už stojí v předsíni navlečen jako čuně, asi bude venku pořádná zima. Když už jsem zkrátil tu noc a to si řekněme narovinu, není jev zcela běžný a hodinky jsme si neposouvali, ne, nebyla to jen jedna hodina, bylo jich víc, abyste věděli. Takže je venku hrozná zima? Ale kde, rtuť v teploměru jde skoro zázračně nahoru. Podívejme se na toho drzouna v předsíni, on vzdychá. Jen počkej, no tak si běž, já ti dám...
Promiňte, ale smál jsem se, nemohl jsem vůbec nic říct. Výtah nejel, nějaká babka ho v přízemí zdržovala, strašně dotěrná, drzá a upovídaná a u vchodu, je to k nevíře, ale uklouznul, no a spadl, což nebylo tak vtipné, jenže pak nemohl na dálku odemknout auto, takovým tím nesmyslem, je to taková drobná skoro krabička, no to je jedno. A pak zlomil v zámku klíč, ten ale zuřil a tramvaj mu ujela těsně před nosem, on ji vlastně doběhl, jenže tramvaják mu neotevřel, jednak to byl hulvát, no a taky se mi nechce bloumat v práci našeho hrdiny. Upřímně, tuctová kancelář, a on je navíc suchar, ať mi jde do háje se svou prací, co je mi po ní, a je navíc krásný den, takový výjimečný, skoro se můžete cítit opojeni, náš hridna se opojen cítil, zhluboka nasával vzduch do plic. Je to krásný den, stvořený na procházku a... a on telefonuje, kam? Do práce, to je blbec, tak a baterka je vybitá a nikam se nedovoláš. To je hroznej člověk. To se pak nemůže navodit žádná kloudná atmosféra, když nám to pořád někdo kazí, jo nasával vzduch, ale ne opojením, měl ucpaný nos.
Tak a marš na procházku, noviny si nekupuj, jo ony jsou zadarmo? Nic, nic, jen jdi, jdi a pořádně se koukej... To je hrozný, čučí do země, už jsem vážně naštvaný, hm, asi jsem probudil nespravného člověka, chyba se stala, možné to je, možná bych měl připustit chybu. Ha! U nádraží si dává pivo na stojáka, tak to ne, myslel jsem na park, nebo kavárnu, do muzea mohl jít, nebo i do kina. Nízký člověče, dopij si toho svého svobodného stojáka, ták, no pěkně ti to teče z brady na bundu, rychleji, prase!

Přece jen ty noviny se budou hodit, čti si, čti, to není na závadu, někam si při tom vyjdem, jen se nerozhlížet... a je pod autem, ani přes přechod to nevzal, šel si, kam chtěl, já mu do toho nekecal, je mrtev? Je, jistě, rychlá smrt, na nic nepomyslel, vlastně on nikdy nemyslel.
No podívejme, šeří se a... a je noc, nic není, snad jen spánek, ano, ano, tady někdo spí a ty hodiny, slyšíte...

26.10.2010 15:15 |
Autor: - juno
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se