blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

františek želva

(povídka)
jak se z františka fandíček může stát a přitom nebýt rád.

vůbec nestál o to vidět svět. netoužil po ničem tak, jako po spánku. a nahoře v patře nějaký kriminálník zapnul vysavač. tu hlučící smrdavou mašinu na zlost. co proboha za tvora potřebuje ráno místo muziky, jemné muziky starých mistrů, poslouchat ječivý motor vysavače? jak se v tomto hluku může želva vyspat z opice? copak nemají žádnou úctu k sousedovi, tak těžce zkoušenému životem?


františek zjistil, že vidí. koukal na strop a přemýšlel o vraždě. ani ten strop není, jak býval. po stěnách zelené naducané tapety s kytičkou. a po kytičkách teče čerstvá krev... paráda. potoky krve všech majitelů luxů. a utržené ruce křečovitě drží hadice vysavačů. teď zpytujte svědomí, blbečkové!
františek si nemohl vzpomenout na ty kytičky. snad ani tapety nikdy neměl... a navíc tak nerad spával na zádech. normální želva nemá co dělat na zádech. tedy nemá, ale může hezky hrabat nožkama... a taky natahovat krk.
františek se otočil, a hned napoprvé. mozek přijímal podněty, františek nevěřil. otevřená pusa a vykulené oči: „co to je? kde to je? a co záda? zlomyslné ráno! a františek si upadl do posledního exilu. ne, tohle přeci trpět nemusí. spánek je lék a spánek vše vyřeší.
na chvíli, neměřitelnou chvíli, co je teď minutou, a pak zas třiceti, upadl františek do šťastného kómatu.
zas je na zádech. a záda bolí, a to tak, že dost?
kde mám krunýř?! do prdele! a ty kytičky taky nevyrostly za den, a tapety?... doma je nemá. tohle je želví peklo! pravé želví peklo. a františek se propil přímo a bez žádných cirátů. konečně spravedlivý trest. v pekle žádný krunýř potřebovat nebude. asi. a všichni za trest, za jeho trest mají vysavač. celé hromady vysavačů, a pekelných.
františek se uklidnil. uspokojivé vysvětlení. nemuset se ničím trápit, užírat. pekelný život... život? je v pekle život? dobře tedy, pekelné bytí a všechno s ním.
vedle vržou parkety a františek si přitáh deku k očím. šouravé kroky a smirkovým papírem vylepšené hrdlo:
„fandíčku, jak se cítíš? dáš kafe, anebo čaj?
teď, když se smířil se snad spravedlivým peklem, pekelným začátkem konce, teď bude přemýšlet jak dál! „čaj, děkuji.
po voňavým kafi po ránu bolí žaludek.
prej, fandíííčku. copak jsem nějakej fanouš? ale jo, bez krunýře, klidně i fanouš. u koho jsem to? jen ten čaj, dát si doušek čaje a hudby. předepsaný balzám. františek, bez krunýře fanda, se konečně rozhlíží a hledá. neví ještě. á. je tady! a upadne na čumák! to byla rána. na chvíli si františek bez krunýře nevyvážen zas upad do spánku. pes! zlý pes mu dýchá do tváře! otevře hrůzou oči a zamlžený zrak ukáže jen jinou želvu.
„fandíku, žiješ. na stole máš čaj a rohlík.
„až přineseš prachy, fandíku, zajdeme spolu pro tvůj krunýř.
a františek zatoužil po krvi...

05.11.2010 17:11 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se