jezevčí postřehy
sám tomu nemůžu uvěřit, ale jisté prej je, že i takový český politický panáček musí na záchod. nejen český. a na obyčejnej srmdutej... ale ne. to bude samá automatika, mramor a zlato a vůně levandule, a nakonec ho to i automaticky... pozdraví samozřejmě.
a už vidím to mezinárodní klání těchto panáčků, a z celé evropy. tanec předepsaných plků a jde se ke zlatému zrní. k tomu živá voda a už se srocujou u latrín.
„rád vás vidím pane... jak se vám drží... promiňte, jak se vám daří?“
o čem asi si povídají cizí politikové vedle sebe stojící a držící se... tedy ne za ruce. snad.
„ten smrádek je váš?“
„no, to jsou zvuky, pane premiére!“
nastane další kolo veledůležitých plků a šeptandou se nese:
„vytahuje se u kecpultu a má ho menšího než můj malý kluk.“
„a viděli jste toho berlusconiho? prej si ho nechal na třikráte zvětšit, aby nemusel stát tak blízko mušle a všichni viděli...“
ofrňují se, no, kdyby se náležitě očichali, jako psi, věděli by panáčkové, na čem jsou.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
