blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

čůrající andělská

(povídka)

z dálky milostivě vyhlížející bílé město pode mnou. oči klimbají a tělo se ještě brání, že tedy ne, že musí, protože, protože... chce! a důvod je, a tak jsem usnul.
zdálo se mi, jak se nad městem koulují mrňaví andílci. jak se honěj a blbnou, až jeden dostane nápad a začne kropit svým andělským potůčkem to město.

město plné předvánočních lidí naladěných na měkko. k prvnímu andílkovi se přidali ostatní a náramně se při tom bavili. s otevřenou pusou - nedovedu jinak - žasnu nad tím vánočním kropítkem, snad i svatým, a ptám se v duchu, jestli o tom ví ti nahoře... a taky mi prošlo ještě tou spící hlavou, která ale trvala na svém, že vidí, a tedy je vzhůru, až jsem z toho blázen. nerad se hádám, když tedy vím, že nic nevyhádám. a navíc s takovým hlavounem...
a mne taky napadlo, že to je ta příčina tajícího bílého nadělení. a že toho prcka bych rád vykrákal za ty jeho kudrny. a zítra palcové titulky! už to vidím.
- palcové titulky? zopakoval dětský hlásek.
otočím se a na kočičí boudě trůní jeden z výtečníků.
- říkal jsi něco?
- palcové titulky
- ano. zítra bude všechen seriózní bulvár mít na první straně vaše fotky, jak čůráte na město
- seriózní bulvár
- ano, budou zas mít o čem psát
- o čem psát
- ty jsi mi hezká ozvěna
- hezká ozvěna
a zasloužil bys na prdel. a už mě napadlo, o čem bude další ozvěna.
- na prdel
nezklamal.
- vánoční plzeňané si libují v bílých závějích a ty s kumpány jim bereš iluzi
- nadávají. ozvalo se překvapivě.
- řidiči nadávají, my se těšíme, když padá
- když padá
- no máš asi pravdu. když padá máme radost, a pak jen láteříme. láteříme na vše. na počasí, povodně, sopky a sousedy
prdeláček poslouchal s podivným úšklebkem a kudrnami.
- čemu se křeníš, andílku?
- prdeláček
- ani jsem to nemusel vyslovit...
komu, a či vůbec, patří tento andílek opakovací?
- andílek opakovací
- ty budeš buď posel, anebo bodyguard
 úsměv trvá. posel? posel čeho?
- posel čeho
- úžasné! tebe bych chtěl mít doma! pověšeného na zdi, a v rámečku!
rozčilením jsem procitnul. sen? mozek pomalu nabíhá...
a mám to vědět? musím to vědět? pár capartů a andělský déšť. a co? jeden aby dumal nad prťavým stvořením z jiného světa! co je mi po něm! přišel se mi ukázat, abych věděl...

možná jsem měl doma andílka, a já netuším proč!


21.12.2010 17:50 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se