jsou lidé s tak malinkatým ego, že jakoukoliv slušnost považují zcela samozřejmě za slabost, do které je třeba bušit, a získat tak kousek prostoru pro své nedomrlé ego.
nejsou to sociální deprivanti mající nezbytné nutkání ke šplhu po prakticky čemkoliv, hlavy a záda preferujíc. tohle jsou obyčejní jedinci zvyklí na otisky bot na vlastních zádech, kterým se nesmí dát vlastní prostor, ale postavit tak úzké mantinely, aby se paradoxně cítili v nich bezpečně.
s těmito
chudáky je docela snadné vyjít s nevyjitím. pro vás, kteří trpíte při
vašich vlastních ostrých soubojových pozicích, je možnost jak si tyto
chudáky udržet od těla.
z nějakého důvodu máte,
anebo jste odsouzen muset mít rád tu a tam takové duševní chudáky,
na které platí vypěstovaný jim nadřazený sarkazmus s předem daným
okruhem pro ně pochopitelných témat, které nakonec ani nemusíte
určovat, když ostře glosujete jejich vlastní. a je opravdu zvláštní, jak v
podstatě ocení vaši nadřazenost, při které nedostanou šanci se vůbec
vyjádřit. dokonce se často stává, že k vám tito jedinci začnou vzhlížet.
bohužel nevyhnutelná morální kocovina podobných taky rozhovorů je nezbytným zakončením takovéhoto dne.
a vám, kterých se tato kocovina netýká, jen tiše závidím.
zvláštní je, že vaše takto
nabytá pozice je ohrozitelná při každém dalším taky rozhovoru s těmito
charakterovými mrzáky. a tak znova a znova absolvujete děsivé
představení podobné si v každém ohledu. vaším soupeřem je pouze váš
zbytek slušnosti, který takto po kouskách a úspěšně ztrácíte. postupně
překračujete vaše vlastní hranice posouvající se směrem do pekel. zbývá
složit oratorium, namalovat velkolepé plátno, anebo napsat knihu,
případně rozčtvrtit příčinu a kulinářsky náležitě upravenou si dát k
večeři a pozvat další „přátele“.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
