docela mě děsí představa, že praskne, jak mučím černého kocoura matese hlady. jak někdo donese úřadům zvěře, že se mstím na ubohé němé tváři za to, že mi sežere pár tkaniček.
nevím, jestli
obstojí u soudu mé tvrzení, že tu misku to zvíře nemá nikdy zcela
prázdnou. jenom ta chlupatá bestie odmítá žrát z nedostatečně plné
misky, jak jsem již o tom jednou marně psal. a žalobce dále vyrukuje s
obviněním, že toho parchanta černého ještě i psychicky týrám pohledem na
dno té proklaté misky s vyobrazeným hlodavcem. a to že je pravým
důvodem, proč odmítá to kocouří neviňátko jídlo, pokud miska není
dostatečně plná. dále mi bude přitíženo při zjištění, že ten chlupatej
kriminálník s černým ksichtem denně náležitě dává jasně najevo,
kde že to jeho jídlo schovávám, a přesto ho ignoruju. nejspíš mi ani
nepomůže fakt, že denně trpělivě vysvětluju právě tomu hladovci, že si
vlastně nemá na co stěžovat, když nemá prázdnou misku slovy: „vždyť máš
vyděrači, tak dej pokoj.“
ještě se pokusím naposled
vytáhnout poslední argument nejtěžšího kalibru, a to, že jsou jeho
zdánlivě nevinné oči, které ve skutečnosti používá jako zástěrku pro své
kriminální činy, tím nejhorším vynálezem od pravěkého kruhu.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
