blog kavárenského povaleče s dýmkou

komunikační souboje - partnerský prostor medu a kopřiv

námluvy můžu pokojně přeskočit. a klidně přeskakovat to tisícileté vrkání lidských holubiček až do třetího dne po té sladké opici lásky, která v tom lepším bývá i společná.

a pořád pěkná, ale střízlivá skutečnost dvou se pokaždé trochu kroutí do podivné přítomnosti, kde sám a sama si svůj prostor obestírám svým životem, svými pocity.
jeden, dva dni pohostinnosti jsou navýsost příjemným zpestřením obyčejna. a pouhé dva dni navíc už přinášejí dusno a tropické počasí bez uklidňující polední siesty.
lepší variantou a skoro snovou bývá nově uhnětené společné hnízdo. od prvopočátku vesmíru podle teorie velikého třesku se právě tady a teď rodí nový vesmír z pouhé malé barevné kuličky zahřívané v horké dlani plné tužeb.
jsem svolný k čemukoliv a s rozechvěním láskyplným pozoruju, jak se můj mládenecký život intelektuála mění na postpubertální bárbienskou přítomnost maloměšťáka.
jsem svolná k čemukoliv při pohledu na svého vysněného, i když ne zrovna prince. jak se mění má plyšovaná pohodička v nicneříkající městskou knihovnu plnou podivnejch pachů.
a nekonečně dalších variant sportovců, učitelů a kdoví jak ještě ujetých jedinců.
ty rány velikého třesku v mrňavém bytečku se odrážejí od stěn a od vás samotinkých a zanechávají boule a někdy pořádné. pak jsou tu lékárničky a foukání těchto ran a šrámů až do úplného vyhlazení.
jizev, i když malinkatých, přibývá a ty jizvy se bůhví proč šíří více-méně jedním směrem a jen hladící dlaní smí být napraveny.

společné zájmy a hlavně společná kultura obou rodin jen málokdy spřízněných tak, aby se prvním školním rokem dítka nevybarvila natolik, že je jen stěží schopná malovat harmonický obraz společné výchovy.
a to vše začíná někde v nehmatatelném okamžiku procitnutí. sílu prvenství si připisuje ten dřív střízlivej. a když náhodou je zcela oproštěn, bez prvotního opojení - vyhrává na celé čáře. argumenty prostoru, místa a času z počátku budování hnízda žádnej mužskej jedinec nedokáže vyvrátit. až najednou z práce se mi nebude chtít do toho cizího bytu.
plačtivé a výhružné argumenty milované jsou jen stěží uchopitelné, zvláště po té, co vyjde najevo, že logika do partnerství nepatří. a že nám pořád chybí, snažíme se zoufalými činy ji nějak, jakkoli vpašovat do nerovnoměrné harmonie láskyplného soužití.
nebojte, nezoufejte. když se náhodou bez ztráty prstýnku dohoupete až do padesátky, vaše veškeré priority vezmou za své a přijdou nové, v míru a v klidu pro pobavení vašich vámi nikdy nepochopených dítek.

---

---

Komentáře

1 komentářů:

---

• 02.06. 14:24, Milan Kajínek

  Průběh vztahu muže a ženy zhuštěný do jednoho sloupku textu - nemohu říci, že bych se v tom mnohdy nenašel. Nelze hovořit o přímočarosti, ale o kulinářském vaření mysli, která krouří po dráze orbitalu typu G - znerovnovažuje a namáhá čitatele, aby ztratil balanc a nedokázal udržet krok s autorem. Pěkná rozcvička pro mysl, ověnčená tu a tam životními zkušenostmi - končí v míru, to já rád a s životním nadhledem, to také. Pokusím se přečíst ještě jednou :)

přidat komentář
<< úvod