blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

celej nakřivo

aneb léto za to může

zbožňuji klobouky. zbožňuji je a nenosím. ne, že bych nechtěl, nesmím. jdu kolem dnes už ojedinělého kloboučnictví s podivnými výtvory a zahlédnu ho, toho krasavce krčícího se za hromadou dámských huček.

nesměle nakouknu, chvíli přesvědčuji sebe, ne už jako nesmělého, ale vědomého si těch následků, vidoucího předem tu hrůzu, ten běs a zklamání. říkám si, jako pokaždé, že dnes to bude jiné, dnes najdu, po čem mé srdce prahne.
přesvědčuji se a už vybírám. beru do rukou jeden za druhým, až se konečně vyloupne ten pravej. kochám se jeho tvary a materiálem. je nádherný. na chvíli se zasním a oddám se krásné představě lázeňského šviháka s novým skvělým kloboukem na hlavě. sundávám si čepici a klobouk už začíná vyhlížet. nasazuju si ten krásnej kousek kdysi povinné výbavy každého pána a... a na hlavě sedí jakési něco podivného tvaru na ještě podivnější hlavě. zkouším jiné nasazení, zkouším ho více narazit. nic nepomáhá. všechno marné, klobouk kdysi krásnej působí tak děsivě, že i zrcadlo se začíná křivit.

ptám se doma, ptám se jinde: sluší mi?
- no, víš (a už tento začátek mi postačuje), máš zvláštní tvar hlavy, tak nějak na křivo.
a skutečně, kdykoliv si koupím čepici a nasadím, cítím, jak sedí na křivo. posunu ji, vycentruju a vidím, jak jedno ucho křičí. jak o jedno ucho se ta čepice zarazí a druhé se mu směje. a já nemám rád, když se někdo posmívá. a postiženému zvlášť.
byl jsem kdysi na masáži a tělnatej masér jen tak úvodem mi vyjevil, že mám jednu nohu delší... do té doby nic. a chodím rovně. myslím si asi.
koupím si košili a jeden rukáv...
no nevím, buďto jsem nějakej padělek, co je jich kolem mraky a snad jiné ani nejsou, anebo mě naši odbyli pro jinak krásné léto v té době právě všude kolem.

13.01.2011 09:20 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se