blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

egypt s tunisem a smogové reje u nás

proč trváme na svém přesvědčení, že všechno, úplně všechno musí mít nějaké řešení. a navíc správné řešení.
v ideálním případě jediné.
politici ve spojených státech po zkušenostech ze svých černých harlemů nabyli pocitů, že naše cikánsko-rómská otázka má přinejmenším podobné řešení.

(tohoto klamu se ale velice rychle zbavily dotčené azylové státy...)
samozřejmě pozapomněly na soudružnost poněkud jiného založení tamějších občanů černé pleti. jen nemožnost studijní jim nedovolovala se dřív vymanit ze začarovaného kruhu bídy a kriminality. jakmile padly veškeré překážky bílého muže, vzděláníchtivá část černé populace letěla raketově nahoru s vidinou pomoci těm, co nedovedou. minimálně desítkové procento už vzdělaných zůstávalo trvale po boku těch slabých.
tahle zkušenost, alespoň v česku, absolutně nefunguje. devadesátdevět ze sta jich nechce vůbec nic, a když se nějaký utrhne, už nechce mít se zbytkem své populace nic, ale vůbec nic společného. pomoc bílého muže berou tito jako jeho povinnost a svou nechuť snad jedině děti do puberty nedávají najevo.
tak jaképak řešení? není a ještě dlouho nebude...
a proto smogové ústí a ostrava má něco společného se stavem před vypuknutím nepokojů v tunisu a egyptě.
jinak mírní a velice tolerantní obyvatelé už narazili na svou krajní mez, a tedy se museli pohnout, i když nevědí kam. a stejně tak naše smogové zákony pomůžou jen natolik, aby neklesly zisky dotčených podniků... co udělat a jak nepřijít o práci a plíce? a co jejich děti a proč? proč se vůbec zlobit na ulici a k čemu?
jsme jen mírný národ a jsem jen rád, že jugoslávský běs je nám cizí. ovšem druhá strana naší mírnosti nám čadí do plic v ostravě a ústí. a to jsou jen dvě miniatury naší netečnosti. ovšem naši agresi jsme s to ventilovat a velice úspěšně v krabicích z plechu na silnici. a tam jsme šampióni. a v evropě nejlepší.
továrny smogu nemají lehká okamžitá řešení. mají ale naše svědomí.
přijde mi zajímavá věta od václava cílka, ve které říká, že lid si volí jen takovou vládu, která je svolná k jejich korupci, tedy těch voličů. volíme si prostě vládu a doufáme v její úplatky za naši velkorysost.
my přeci dáváme ze svých, a oni nám za to uplácají bábovičky a postavěj hřiště. jídlo a hry.
 

bohužel to není řešení, a dokonce není ani jiné, lepší. jsme to my, co bysme rádi určili pravidla hry. hry, kde nikdo neprohraje. ovšemže se najdou mezi hráči švindlíři, co vyhrají pokaždé. je to a není naše hra, ve které máme předem určené místo za stolem tak vysokým, že už nejsme s to na něj dohlédnout, a tak jen naši zástupci hrají za nás, aby nás tu a tam vyrozuměli o stavu hry.
i kdybychom se dokázali vyšplhat na ten hrací stůl, stejně nebudeme schopni se v její složitosti orientovat.
jsou tu ještě nezávislí komentátoři, čiže novináři. jenomže jsou to právě ti, co se neměli co učit od beztak neschopných. jsou to novináři bez cti a schopností píšící pro plátky odrážející jen naši mírnou a netečnou povahu smogového ignoranta.
tak jaképak řešení?

05.02.2011 21:15 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se