když vidím přes den svítit měsíc, mám podivnej pocit, že ho někdo nechal zbytečně svítit. anebo že ho rozsvítili příliš brzo. jako by to bylo nějaké znamení. jenom nevím, zdali jenom pro mne, anebo je nás víc, co potřebujem rozsvítit. no, že by svítil jenom pro jednoho, mi přijde jako docela zbytečně veliké plýtvání.
možná jsem na něco zapomněl,
možná mi něco má dojít, a ne a ne. uzel na kapesníku se už nenosí. a
vlastně jsem ho ani nezažil. ne, ten kapesník, ale ten uzel na něm! co
si to o mně myslíte!
u mne to bylo stejně jedno. i
kdybych jich měl plnou kapsu... ale ten měsíc, to je jiná. svítí, jako
doopravdy, snad aby se mi už konečně taky rozsvítilo.
a tuhle jsem na leonardu,
digistanici, poslouchal, proč že je v noci na obloze tma, přestože je tam
rozházenej plnej kotel těch lucerniček. a já věděl, že v tom bude
nějakej háček. já věděl, že se ne rozsvítí, ale že mi to tu vesmírnou tmu
vypálí přímo do hlavy.
prej nevidíme ten obří shluk
světla těch všech malinkatých lampiček, co vypouštějí číňané, a teď už i
zlíňané, aby si rozsvítili zapálenou střechou baráku, a pak už ten vesmír
prej nevidíme jenom pro tu maličkost časového prostoru, do kterého
koukáme nazpátek pár miliónů let. pár, nebo více miliónů někam od vzniku
toho vesmíru, kde se teprve zkoušel zážeh. úžasné!
koukáte z okna kukátkem do
dálky na ty krasotinky v mini, a že jsou k zulíbání, tak si zoomujete
optiku, až zjistíte, že ve skutečnosti jsou to jejich praprapra a nevím
kolik pra-babičky snad ze starého egypta. a že ještě nebyly zasnoubeny
bohu, tak mohly nosit minisukýnky. takže je vlastně vše v pořádku. a
dost možná, že až k nim dojdu, zjistím, že jsem ve skutečnosti starej,
tedy mladej, a mladej už taky ne, ale viking, to ano. sice podle pohádek
jsme museli nosit motocyklové helmy s kravskými rohy, ale já byl
stejně vždy rebel. a tak ty egypské holky aby se ani nelekly, a já se
křením od sluchátka ke sluchátku, až si nakonec ten přehrávač vypnu, abych
šetřil baterku. a zrychlím svůj natěšenej krok a srdce nahodí záložní
pumpu, abych se mu ještě dřív nepoto.
a už si myslím, že bych moh
tam u těch gymnazistek ze starého egypta na dotek, a ono pořád nic.
půhodina srdečního natěšení a když sundám zoomovací optiku, vidím, jak ty
holky jsou pořád stejně daleko. a najednou mi to všechno doleze.
pochopím, že ani za padesát let, když už to budou staré báby, tam
nedolezu, když já jsem bůhví proč od vikingů a ony pořád v tom starém
egyptu.
a tak zklamaně odcházím na večerní trolejbus a jedna taková malá gymnazistka, asi jí mě bylo tak líto, až mi dala přednost.
a najednou tomu všemu už
rozumím. ten měsíc, co se rozsvítil ve dne, mi měl říct, že když mi už i
holky dávaj přednost do trolejbusu, že bych už tedy konečně mohl z té
puberty se dostat a snad rovnou do důchodu přejít.
nebo existuje ještě nějaký jiný prostor?
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
