...tento pořad není vhodný pro jinak než z úvodu zjevně prožitých...
po třiceti letech... zní to hrozně už na první poslech. to ano, ale když si při tom tichém, opravdu tichém vyslovování tohoto zhůvěřilého faktu zacpete uši a nebudete se při tom vyslovování koukat na ty řádky, co vlastně ani pravdou nejsou, protože pravdou ani nemůžou být, není vše až tak hrozné.
rychle se
ujistíte, kolik že těch schodů více-méně nahoru pohodově zvládnete, a
naráz po dvou. a že tak nečiníte, tak ne že z vaší pohodlnosti, ale
protože je tu ta vymoženost na lanech se svítícími knoflíky a vy si ji
stejně platíte... a klidně byste v případě potřeby balkónem sešplhali v
případě nečekaného návratu manžela. tedy, pokud jste tím lepším,
hýčkaným, čiže milencem.
a tak mě napadá, proč vlastně ty milenky taky nelezou balkonem jako každej slušnej záletník? kde je ta rovnoprávnost?
a když tedy si takto
ověříte, že vlastně můžete cokoli, na co vzpomenete, a že tak neděláte,
tak jen proto, že nejste už žádnej infantilní debílek potící se z pouhé
radosti.
nakonec tak zle nevypadáte, o
čemž se ujistíte při pohledu na stárnoucí plešaté (výjimky neberu vůbec
na vědomí!) kamarády po třiceti letech, a hned vám bude líp.
kamarádi po třiceti letech
by se měli tiše odstranit, jako svědkové vašeho posledního půlstoletí a
všech poklesků z věku plynoucích. ale možná taky ne, nechat si ty blízké
lidi bude asi dobré pro tu uroněnou slzičku na vašem ubohém pohřbu. jen
ať. pro jistotu si tu oslavu zajistíte sudem dobrého vína, po kterém se
stanete přímo božím poslem seslaným pro zvěstování všem přátelům.
po třiceti letech... a bude hůř! bez výkřičníku, prosím.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
