na louce březnové, kousek od chrástu si přemejšlí hromada čápů z afriky. tak jsme tady. a proč vlastně? příroda, praví jeden. příroda? co to je? tohle tady kolem?
co je svět světem, to tak bylo, a my musíme taky. co jsou to za plky? proč jako musíme? křídlo mě táhne vlevo, a za krkem mě bolí, ale my musíme! bude léto a čápi sem patří! vždyť je tu zima, volové! přidá se skromně další. zima, zima. to jen teď z kraje března. a znají tito čechové vůbec jaro? to je mi otázka! jasně, že znají! v loni a předloni ho měli, a proč by tedy letos vynechali? prej mají prezidenta zeměkoule, ten ví a řídí vše. slyšel jsem taky. snad se nepomát úplně. ale lidi ho mají rádi a věří mu podle agentur přímo. jo, jo, agentury. když máš dost žab, máš i agentury. to by si nedovolil. i když... prej si nějakého nácka popostrčil. to by si nedovolil. i když... jsou to čechové... a bude jaro, bude, viděl jsem pár kachen. myslíš ty na rybníku? ty vypasené rohlíkem? ty přeletí akorát tak ten svůj malej oceánskej rybníček a mají vystaráno. prezident zeměkoule? to fakt celé? ten musí být chytrej! chytrej to je, to si piš, i severní moře má v malíčku. za ledovce prej nemůže a za čechy také ne. neposlouchali. a von to myslel tak dobře. buďme rádi za tu louku, buldozery jsou ještě daleko.