blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

pavoučí taky trable

(povídka)

seděl tam jako blbec, uprostřed toho něčeho. tak ohromný prostor pro tak malého pavoučka není nic moc. tedy až moc.

zebe ho pár nožiček.
nejspíš se zas předváděl. ach jo, některé stavy se docela blbě doma vysvětlují. dobré je, že mu zůstaly další. a ocení to někdo? život je tuze nevděčnej. takové stavy by se měly asi zakázat. a jeho by měli zakázat taky.

zajít si na úřad pro potvrzení o zákazu. a co pak? a čím pak bude? co bude? jistoty jsou fajn, a jistoty ho zatloukají do hrobu. a hrob je docela dobrá skrýš.
mizerná evoluce ho zahnala až sem. sem doprostřed velikého baráku. tak velikého, že ani nedovidí. a cože je to za barák, když tu nejsou postele, televize a lednička.
leze sem dvounohá příšera... snad si nevšimne tak malého pavoučka roztomilého.
vobluda se skloní a nakonec si klekne.
no, k čemu je takovému vobluďákovi to tělo? nač je tak velikej? vždyť to musí živit! blbec jeden blbovatej! a ty hnáty. a že je má pouze do páru? tomu nerozumím. jedna mu upadne, jako mně, a co po tom? šmárjá! vždyť má chlupatou tvář a celou gebuli! fúj. ten je odpornej! a vyvaluje ty očiská na mne... no neboj se, já ti neublížím. a vůbec. radši mi vyjev, kde, jak a proč jsem právě teď. a to se ho vůbec neptám na nic, co by chudák nepochopil. bůhví jakou to má školu... snad se podepíše, chudák vyjevená.
a mně jen ta hlava třeští. a vím, že jsem byl... to snad ani ne! na to přeci nemám peníze!
no jo. to jsou ty cizokrajný kytky. voní to, voní. a krásně k tomu a šťávu to má boží, to vám tedy povím. povím, povím, ale jak? ta moje křehulka mě spolkne k večeři, jak mi s láskou prorokuje. k večeři... už vím!! já šel pro něco na zub k těm azijskejm broukům, co mají večerku na každém rohu. kluci zlatí... a jak pracovití... no jo, to našinec hned tak neuvidí. co neuvidí!? ani představit si neumí. a šel jsem tedy pro večeři a sedím tady a koukám na nějakého odporného, chlupatého dvounožce. proč, to vám tedy nepovím.
řeknu vám, že ten chlupatej vobluda ani snad neví, proč je tady. on ani netuší, proč se na ten pavoučí svět přifařil!
četl jsem, jak někde si pavouci pěstují takováto hovada. ale na co jim to je, to fakt netuším. jak netuším, kde jsem byl. ale tam ne, tam jsem nemoh. vždyť ani nejsem tak hezkej... no oproti tomuto vobluďákovi je každej krasavec. nakonec tam stačily jenom peníze. ani hezkej jsem nemusel... že já ty prachy utratil v bordelu!
ale ty holky! jak krásně vám tančily. těma nožkama kroutily. po tyči se vilně omotávaly... ach jo. a ty peníze. ještě jsem do bankomatu... a pak už ani tam... a musel jsem dát fant... a vzaly si nakonec obě... ty mé krásné nožky...
a já domů nepudu! ta moje mě schlamstne ve dveřích.
nikoho už nemám, já chudáček malinkatej...
co to děláš, ty vole obludárskej?
- neboj pavoučku, viděl jsem tam pod oknem hnízdo tobě podobnejch.
- kam mě to neseš, kreténe?! proboha, domů ne! ahoj marie!

povídky


03.03.2011 19:04 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se