blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

předpokladám, že to tak je

(těžké rozumování)

nějakým nedopatřením právě nám lidem byl propůjčen mozek. a jak se to stalo, vědí pouze věřící, a v každé církvi po svém.
vědci věří, že evoluce je jejich pravým bohem, a hledají důkaz. a my ostatní to pro jistotu vůbec neřešíme.
ještě jsou tu blázni, umělci a filozofové, každý hledá po svém.

občas se taky najde jedinec, co nabyl přesvědčení, že už ví, a tak se raději rovnou odporoučí k bohu nejkratší možnou cestou, aby na nic nezapomněl.
takže nakonec máme všichni svého boha a jen bůh ví, kolik jich máme do kopy.
mozek je tuze podivná sešlost buněk, které navzdory našim snahám o jejich vyhlazení funguje dál. pravda, jeho funkčnost se notně liší kus od kusu a taky pomocí naší péče. vzdoruje si, chudák, a přizpůsobuje se. tu českému politikovi, tu místnímu opilci a onde fotbalovému míči.
vznikly postupně specializované mozky - učitelské, zlodějské, politické, filozofické a mozek českého pivaře, se kterým shodou okolností pracuji také.
ovšem kontruji mu dýmkou a úpornou snahou nebrat ho vážně. a řeknu vám, ten evoluční zázrak se jen tak nevzdává. vymýšlí záludné záludnosti jak ze mne udělat svou loutku.
kupříkladu ten jeho „předpoklad“ je jeden z nejtěžších. umanuje si v něm na základě prožitého, které mu ale já sám paradoxně zprostředkovávám, že ví předem, jak to dopadne. cokoliv. prostě vše předpokládá, že se tak stane.
kdyby se mu to docela často nevyplnilo, snad by se na to i vykašlal, ale takto zůstává ve svém předpokladu, že ho budu nadále potřebovat. marné jsou mé argumenty o pochybném vítězství, které je statisticky asi padesátiprocentní. bohužel fakt, že to vím pouze přibližně, ho dál utvrzuje v jeho pravdě o své víře v budoucnost tvrdíc, že s velikou „pravděpodobností“ to bude jistě nad padesátiprocentní hranicí, a proto dostatečným argumentem.
prostě geniální!
a výsledek?
čtu si na dodávce: „ploty, fakta, svědectví“ a ve skutečnosti tam stojí: ploty, vrata, pletařství... předem prostě vyřadí oční informace chlubíc se svým nepřekonatelným „předpokladem“!
ví, co se ve kterém příběhu stane, a pohříchu to v naší kultuře není vůbec těžké, a tím si zvyšuje svá ďábelská skóre.
dostanu do ruky scifi, které jinak nečtu, s předpokladem, že tam najdu právě to, co nechci, a to se taky nakonec i stane.
nakolik je ale právě ten předpoklad strůjcem samotného výsledného pocitu - předpokladu?

hádám se s ním, jak jen to jde, a kolikrát mi, pacholek, nejspíš nechtíc pomůže, až jsem z toho tumpachovatej a jdu ho umrtvit pivním pravidlem bez předpokladu. i když i tam je předpoklad, že mu dříve nebo později podlehne.
tak tedy, co s tím? předpokládám, že nic.
a tak jen trpce snáším jeho ego a sem tam ukuju pikle jako je tento.


09.04.2011 18:10 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se