když už jeden den se hádám o právoplatnost řidičáku i pro naše banky, když tedy i česká pošta se před tímto faktem musela sklonit, tak druhej den mi milej poberta ukradl ten proklatej doklad i s dalšíma a přibral i peněženku. napadá mě sice, zdali ta banka neposlala za mnou svého „čističe“, aby mně jako ukázal. a taky že jo. na instituce má být jeden hodnej. kdepak se hádat a kdepak mít ještě navíc principiální pravdu.
a možná, že to byl nějakej skřítek, nějakej šotek, co o nich s takovou radostí napsal pojednání václav cílek. možná jsem tak dlouho ležel v žaludku toho mrňavého mrňouse a už jen tato skutečnost jej opravňovala mě náležitě vytrestat. čtu si prostě klidně o těch všech trpaslících, co snad za vše můžou, a při tom se poťouchle jen usmívám.
uznávám plně rozezlenost takového mrňouse s plnovousem a taky chápu, že mi tu peněženku prostě z principu vrátit nemůže.
anebo žeby jinak?
hejbe se vám bunda nad hlavou v otevřeném vagónu do plzně a vás jen napadne, aby nedejbože někomu nepřekážela, když jsou ty háčky tak vedle sebe. a než vám dojdou ty souvislosti, ty možnosti, které i český prezident měl tu čest si vyzkoušet, a to v přímém přenosu, tak už je poberta pryč, už nejspíš jenom mává na pozdrav z perónu.
proč se na něj zlobit? byl jenom „v práci“ a já nebyl dost opatrnej.
a že jsme vyhlášenou kotlinou těchto „taky pracujících“ a že politik, který se nechová stejně, je přinejmenším podivínem.
přiznám se, že podivínem asi zůstanu.
kolik asi generací odumře, než se změní naše skvělé renomé?
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
