igelitové hradby proti útokům krvelačných žab se sklony k sebevraždám jsou pečlivě rozesety kolem tratí a cest, a jsem tedy v klidu. majáles plzeňský se bez potíží vzdal všem těm frontám na pivo, klobásu a halušky.
usámu prej uškrtil vlastní rukou americkej první černej prezident. asi nějaká msta, nebo co. a přitom ten usáma byl fakt slavnej. jen nechápu, že ještě neměl otisky zubů na chodníku slávy hollywoodu jako všichni ostatní. leda, že by měl stejně špatnej chrup jako já, a proto tam ještě nejsme.
paní krtečková se už nechala slyšet, jak její manžel před svou presidentskou nominací na český trůn, jak ten vesmírný prolet, a pořád nic, že uvažuje o číně. a to věru nebudu vůbec komentovat, to není hezké, ani vlastenecké.
a první jarní bouřkou sobotní nám kousek pekelně ohnivého ocásku zvaný též blesk vypálil do tv. bedny díru jako hrom. no jakou jinou? ani ochrana zvaná též přepěťová nic nezmohla. a vlastně jo, ostatní stroje zůstaly v klidu a v pohodě.
poslouchal jsem za rohem, jak si o ní, o té hromové díře povídaly přeživší mašinky. já vím, že se to nemá, ale kdo by odolal. a jsou to „jenom“ stroje a snad mě neuslyší. a ty byly rády, jak ta barev téměř zbavená, ale pořád namyšlená bedna odešla, i když tak nedůstojným způsobem. a ještě tam chuděrka stála už bez života, a mašinky všechny už tipovaly, kdo že tam nastupí jako novej. a jakej velikej a parametry... no úplně jsem čuměl, kde braly ty technické znalosti, a jen jsem jim utnul tipec jinou starou od kamaráda. tedy ne ženou, to ne. na starou od kamaráda bych nesáh, to opravdu ne.
nakonec se mašinky skamarádily dřív, než bych pomyslel, a já jim slíbil, že to nikomu nepovím, co za řeči válečnické tady vedly. takže psst.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
