těžké rozumování
„antikapitalism!“ křičí a kouká přilepen na všech zdech od plzeňských nadšenců anarchie.
antikapitalism jako slovo mi zní docela hezky, jako víra v nevíru, i když chaoticky. a anarchie asi musí být svou podstatou taková.
„sledují tě!“ a prstem si troufají zapíchnout každého kolemjdoucího. pak se začtu do katastrofických pohledů naší politiky: „smějou se ti, a ty si to necháš líbit?“ ještě vemou za vděk televizí a médii vůbec. nedokázal jsem dočíst, zdali jejich tištěná periodika jsou ta správná. politik je svině, říkají, a kolikrát opravdu zaslechnu v televizi tiché chrochtání. jen zapomínají, že jsou to stejné svině jako my tady kolem a kolem. a kde tedy brát?
ale myslej to dobře a myslej na mne. i když na mne asi ne. já budu jeden z těch jejich fotrů v politice, co to až sem dotáhli. ach jo.
když si vzpomenu na ta politická, žvástavá, antikapitalisticky laděná nenávistná média za socialismu... nevidím rozdílu. snad jedině v bojovnosti tohoto anarchistického ducha. pak se juknu archivně na fašistické agitky... a v čem jsou tihle vnucovači jiní?
mají potřebu boje a celkem oprávněnou. nepopíratelně. a způsoby? kdo je to má učit? mají vůbec revolucionáři možnost se někde učit?
když se ještě vrátím k těm plakátům, bouřícím proti všudepřítomnému sledování. jako první naskakuje obličej sociální websítě, kde vše o sobě napráskáte a všichni zapsaní ve třídní knize si z toho sednou na prdel. a v pozadí řádí velká ruka velkého bratra a pomocí záludných programů vám lezou až kdoví kam.
když pominu ekonomické zájmy jasně patrné - dovíme se, co rád děláš, a my tě hezky podojíme, protože víme jak, pak jsou tu po „americku“ protiterostické ambice.
ještě jsou tu telefony a bankovní účty a půjčky. před lety docela v tichu proběhla otevřená fúze i českých bank s jejich databází neplatičů. co je na jedné straně jejich přirozenou obranou, na straně druhé se nabízí jako v celku přirozené monitorování penězovodů domácností. je veřejným tajemstvím, že se obchoduje s těmito daty, které tak zatraceně rychle pozbývají aktuálnosti, a tak se kradou a prodávají pořád nové a nové.
kdysi, před velikým třeskem, jako prcek školoupovinný, jsem se až panicky bál „zápisů, co půjdou s tebou po celý život“. a ti parchanti to docela uměli. mám za to, že se učili od hitlera, jak si vedli záznamy o každém dítku s pokřiveným charakterem až po pracovně správně po socialisticky uvědomělém a hezky uleženém pracujícím. pak šla tato už veliká dítka na velikou školu a... a nic. měli smůlu. měli pošramocené curriculum vitae. a to nemluvím o rodičích, jako zrádcích národa. komunista prostě věděl, jak na to, a dodnes s patřičnou hrdostí vzpomíná. i když s distancem od fašisty, beztak nezapře jeho praktiky gestapa.
a dnes? „antikapitalism“, a jak hezky prvorepublikově to zní.
na ulicích jsou kamery, v porodnicích čekaj pojišťováci a před eldéenkou hrobníci. nakonec si čekají doma na placenou linku ze špitálu.
máme to věru spočítané, od prvotního po ten poslední hřích, kdy už si jen všichni oddechnou.
a má bejt? dnes se už nebojím a kamery snad občas i pomůžou a pojišťováka vyhodím oknem.
už pouhý fakt, že píšu pod svým jménem, když jsem se několikráte pozvracel nad anonymními přispívateli mimo jiné i z mnou uctívaného „respektu“, mě přivádí na ulici plnou jiných autorů nebojících se o svou tvář. bude nás sedm miliard na té naší matičce a minimálně dvě z nich jsou na internetové pavučině světa, tak co z toho vyvozovat?
neustále se rozrůstající parta plzeňských bezdomovců na to vyzrála. jsou mimo systém. jsou na očích, a nejsou vidět, a k tomu dostávají denně vše, co potřebují. ráj na zemi. do toho přijde radniční agitka, které před každými volbami tuze záleží na veřejném mínění, a hned se se zlou potáže, s čímž nemohli nepočítat, od „člověka v tísni“, jenž, nevím proč, nerozlišuje jednoho chudáka od stovky nadšenců pro tuto skutečnou anarchii, jak ošklivě je s těmito žebráky, jinak v plné síle, nakládáno.
tragikomický prvek tkví v uskutečněné tupé předpovědi komunistů o zločinném kapitalismu, kteří právě podle zákona kauzality jsou těmi, kdo, z části pravdivě podle sebe a z části pouhou fabulací o ošklivé královně, jsou příčinou českého postsocialistického kapitalismu, který je oprávněně trnem v oku těch bouřících se anarchistů v plzni.
a tak: bojíš-li se o svou košili a jméno, zahoď obojí a máš vystaráno! :-)
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
