blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

střípky z dvacátého čtvrtého letního května

akáty nám prší, květů plné nadělení a my, jak v tropech, šlapem po těch kvítkách a auťáci si je taky odvážejí, aby nevypadali tak plechově, a to jim chválím. v naší ulici se modříny, kterým na slovensku, asi na truc, říkají čeverné, v jeden den domluvili shodit veškeré loňské šišky. veliký back-mek kačer nepozorovaně převlékl z agresivní červené na hnědou, které nejspíš říkají jinak. ta červená jim z dálky na celém božím světě lákala davy nadšenců s holemi, a tak snad o nenápadnost teď usilují. a prej budou mít i své modlitební koutky: „v jednoho meka věřiti budeš...“

a hornbach proti pivovaru otevírá s náležitou pompou obří nakupovadlo pro obří lopaty a vrtačky, ani z auta nemusíte vystoupit.
a utlačovaní bezdomovci, kterým tak hezky říkají bezdomáči, a jak nemám rád tyhle zkracovadla, tak těmto ublíženým dvaceti-, třicetiletým v plné síle chudákům denně se válejícím ve zvratcích mezi pejsky a prázdnými krabicemi od vína to docela sedí. jsou to naši milí bezdomáči a těm, jak velí mezinárodní human organizace, je třeba pomáhat. asi vyměňovat to poblité oblečení a učit je kultivovaně obsazovat zastávky a parky, které ti chudáci musej používat coby veřejnou toaletu.
v televizi běžel šot krajového zpravodajství a tam stiženi hromadnou slepotou nejspíš od té akátové patálie si unisono stěžoval radní města toho času hlavního s policajtem, jak jim kradou ve jménu lepších výkupních cen okapy měděné a kanálové poklopy litinové s krásným emblémem prahy. že policajt a radní nevědí a nechápou, jak všude jinde za plotem české kotliny fungují, mi nikterak divné nepřipadá. opak by mě překvapil. ale že i televize se svou samoinvestigativní technikou nenamíří objektivy na výkupny, do kterých lojza přitáhne úplně novej měděnej okap, nejspíš po babičce z vily, a poklop s emblémem našel na smetišti, a on ho vlastně zachránil, že tyto maličkosti nenatočí a nám co by večerní pobavení taky nepustí, se podivuju.
a odboráři se zlobí a odboráři šlapou ulici málem v okovaných botách a já trnu. je jedno, jak velikou mají tito pravdu. na jeden kousek pravdivý se nabalí tucet hloupostí pěkně balených.
je jedno, jak velikou mají tito pravdu, když už se rozhodnou do ulic s pěstí, pak už to bude opravdu jedno. že naše demokracie, mladinká nevyskákaná slečinka krom hamburgru už opravdu nemyslí na nic, alespoň to tak vypadá, bude dostatečným důvodem. a co na tom, že odborářské písně točené ve studiu evropy dvě, jako druhé evropy, a doslova.
a bláznivé letní jaro se nám jen směje a je mu to snad i jedno. jenom na ten malinkatej drzej ostrůvek, co se vzepřel británii a nezaplatí a nezaplatí, tak pravil lid toho ostrova zvaného též ostrov po anglicku, asi jako odplatu za ten zkomolenej pojem. a tak ten island se svými skřítky a tajemnými bytostmi posílá svůj názor na život. a sopka jako argument s českým odborářem, který se ještě tolik bude učit od francouzského, nám pomůže koukat dál, než je naše zahrádka.
snad.

24.05.2011 10:14 |
Autor: - slavek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se