jezevčí postřehy
prej prázdniny... proč bych si jako stěžoval, když je prý mám celým rokem!? kolik nevědomosti a tmářství koluje! až se tohle dostane na přetřes dne. já neměl ještě vůbec žádné prázdniny! až mi slzička ukápla. jsem jako ta nedoceněná žena v domácnosti. ale o té se alespoň mluví.
denně hlídat, denně muset být veselej... a nikdo se mě neptá, zdali mám důvod. párkrát jsem si to dovolil... a hned - pejsku, co ti je? jsi nemocnej? půjdeme na veterinu... a doktor, sadista hledá důvod k potupě. nejdřív mi strčí do někam teploměr! a to klidně i před sestřičkou! a podivně páchne... jako vlastně všechno kolem... a už natahuje injekci... a mí nejbližší mě při tom ještě drží. opravdu ponižující. bolest vydržím! nejsem cimprlich, ale proč ji vyhledávat? a pak buďte veselej. jsem melancholik jako ten můj autorek, ovšem bez nejmenšího práva na své nálady. a tak jsem se dal na herectví. přetvářka? prosím vás! v americe i na ulici se všichni smějí - „i am happy“! jsem dobrý herec. všichni jsou spokojeni a pamlsek taky se najde. a tak se křením jako blázen, až mě huba bolí. jasně že jsem rád, když někdo přijde domů. ale nemusím se pokaždé proto zbláznit. a všude samé prázdniny a mně nic. povím vám - je to opravdu smutné. co vám budu povídat. stejně si říkáte - ten je ňákej divnej. a je to tady. no jó v americe... tam prej každej boží tvor má svého psychiatra. a já se taky potřebuju někdy vykecat. zlatej internet. přemýšlím o malé stávce - za prázdniny jezevčíkům!
|