blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

karel s františkem o tmě

(povídka)

- já se mu s krásným pohřebným věncem, a on si zatím v klidu užívá černou hodinku!
- taky tě zdravím, františku.
- mobil nezvedáš, nikam nechodíš... já nemám čas na takové stresy!
- kde máš ten věnec?
- vyčítat mi bude věnec. to je kamarád! víš kolik stojí takový pohřební věnec?
- snad bys na mně nešetřil, františku?
- máš nový obraz! skvělé! tak proto...

františek, emeritní člen akademie věd, si užasle přitáhne židličku. vše odpuštěno, karle, ten tvůj obraz... tys tam naplácal celý příběh! je to děsivé. a krásné. kdybych mohl, karle, řeknu ti - ty vole! já vím, není to hotové. ale to vlastně tvrdíš o všech svých obrazech.
a proč ti vlastně nezvoní zvonek u dveří?
- ono to františku s tím zvonkem trochu souvisí.
- ten obraz?
- jo, ten obraz, ten příběh. vzpomínáš na blackout před pár lety v itálii a pak ve spojených státech? zrovna jsem o tom, jak naše civilizace není bez elektřiny schopna přežít ani týden, přemýšlel.
- týden? přeháníš františku. i když... jak dlouho vydrží domácnost bez ní? hm zajímavé.
- přemýšlel jsem, jak se naše veškeré hodnoty, celý systém zhroutí během možná tří týdnů. dopočítal jsem se ke třem týdnům. a v té chvíli, když jsem si šel dělat ranní kafe, zjistil jsem, že jsem bez proudu. asi mě odstřihli.
- ty to nevíš františku?! koukals na pojistky?
- ne, jen jsem to vzal jako výzvu. jak dlouho dokážu bez ní...
- ty klidně i celej rok. ale jenom proto, že nemáš rodinu, malé děti a stálou práci.
- taky mi došlo, že jsem na ostrově fatamorgány. že ten blackout je jenom na těch mých pár metrech čtverečních. kdykoli jsem mohl zajít do kavárny a tam si dát kafe s internetem a dobít mobil.
přemýšlel jsem, jak daleko bychom byli schopni dojít. energie, ropa, sklady potravin se vyprázdní během pár týdnů. a jejich správci si dřív uvědomí tu moc. obrovskou moc. banky se položí během malinkaté chvilky, a budou zcela bezmocné. demokratické státy budou mít ty největší potíže. šanci mají jenom silné autokratické režimy, které zabrání chaosu a drancování. evropa padne na kolena a jen bezmocně přihlíží na davy jižanů ovládajících veškerá potravinová centra. možná si vytváří nová.
- prosím tě, karle. a co naše vlády, a co policie, armáda?
- budou se parlamenty moci domluvit na stanném právu? sotva...
- stanné právo je sakra silná káva.
- a mezi tím už mafie vezme pod křídlo hlavní potravinové komodity. a k tomu - ropa, plyn a zbraně...
ozbrojené tlupy budou verbovat a popravovat na místě. půjdeš s náma, anebo jsi na obtíž. vidím to černě, františku...
- a co humanismus jednadvacátého století?
- všiml sis, karle, že všechny holky a ženské vůbec nosej jednu a tu samou podprsenku vycpanou molitanem? to je ten začátek našeho konce... jedno prso jako druhé.. že to těm holkám nevadí?
- globalizace, karle.

09.07.2011 12:52 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se