nevím, nakolik je pro nově narozené indy frustrující, že krom čínštiny se domluvěj jazykem svých okupantů snad všude v západním světě a za chvíli i u nás. a vlastně jsme na tom stejně s tou naší slavnou školní ruštinou. tedy, mluvím o nás zrozených kdysi v půlce minulého století. jéjej, to to letí... a ti indové ve vlaku si hovící mi s úsměvem uvolnili místo. a jeden by si povídal a já taky, jenom jazyky našich bývalých okupantů s tím jaksi nepočítaly. ale jo, nějaké tupě zdvořilostní obraty i stvořím, co by ne, ale krom těch pár obvyklých frází bych si raději přál, aby britové vtrhli právě k nám. a těm se nejspíš už nikam nechce. kdo by pořád válčil? a těch společných misí máme taky plné kecky.
ale co kdyby
jsme sami přišli s nabídkou dobrovolné okupace? skotové jsou na půl kroku
z rodného domu, a tak zbude volný pokoj. (ještě, že skotové nečtou české
blogy) a zítra mi nějakej militant ustřelí palici a zajme kocoura... brr.
prohlašuju, že miluju nade vše skotskou. tedy i irskou, ale to raději
zamlčím. našemu prezidentovi bychom to nějak asi zamlčeli, co by se
chudák veliká musel sžírat na stará kolena. armádu? na co armádu? máme
své mafiány, co porád nechtěj slyšet o své pospolitosti, stejně jako
politikové. ach jo. takže armáda zůstává. a učili bychom se kriket a
bridge a pólo na koních. na ulicích bychom se učili zdravit a v
tlačenici říkat: „dovolte prosím.“ a že máme tu zatraceně tvrdou
demokracii, tak by nás to „prosím“ ani nenutili říkat jen po svým.
a oni britové by taky byli
najednou rádi za tu svou „bbc“, když by viděli tu naši s čárkou nahoře. a
vůbec by si začali vážit toho svého demokratického království.
a jednou ročně podroušen budu křičet na ulici: „ať žije královna!“ (případně někdo další)
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
