zcela paralyzován a vyděšeně jsem zíral na sebevraždu v přímém přenosu, ze které, a ani nevím, jestli naštěstí je ten správný termín, se vyklubala upoutávka na výše zmíněný festival.
estetické normy krásy se mění a na tom ještě není nic k následně vyvolané a tentokrát skutečné sebevraždě vkusu.
sám se smůlou na zádech jako estetický cíťa umírám předem hrůzou nad každodenními útoky obrazu a zvuku kolem mé hlavy, podobám se oněm výtvorům stále víc, až doufám ve splynutí s nima a klid.
absence jakéhokoliv detailu k pohlazení si vynahrazuji právě těmi obrazy a hudbou. lidmi, co z nich padají úchvaty beze slov, lidmi, kterým nemusím vysvětlovat rozdíl mezi líbivým popartem a rozšlápnutým exkrementem.
možná je dobře, že právě takováto jasná profilace fresh film festu mě uchrání před jejím shlédnutím.
„svoboda uměleckého projevu!“ křičí umělec točící se v kruhu tíživé reality a jejího vkusu. filmový plakát československého filmu druhé poloviny loňského století je pro něj trapně konformní, a tak právě rozšlápnutej exkrement se přirozeně stane tvůrčím nápadem za všechny peníze.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
