blog kavárenského povaleče s dýmkou

no, zamiloval se nám, klouček jeden. a do koho, když doma mám pouze jedinou a shodou okolností právě tu samou, a ještě k tomu zákonitou. už jsem vzpomínal, jak mají tito na sebe blahodárný vliv, jako léčivá voda, anebo spíše jako sklenka panáka, a možná hned několik, když si jeden lehne na druhého. hlavinka na hlavinku s přiblble slastným výrazem. a stačí, když se jedna malinko rozohní, a už je tu utěšovatel a uklidňovatel. a ještě ušetřím za prášky.

tu ráno čeká milovník na první probuzení své vyvolené. a aby to neměl tak daleko, dva centimetry považuje za akorát. pravda, budí se o krapítek dřív, než je to jeho milé milé. druhou hodinu za ranní považuje pouze rádio, nikoli má žena. a tak jen v polospánku pohladí mužnou srst svého miláčka. a všechno je v pořádku, všechno je akorát až do chvíle, když její ruka zemdlí dříve, než je splněno. tu se probudí macho pravé španělské krve a zprvu jemným pokousnutím se pouze dožaduje svého.

jindy ale ruka milenky hladí asi tuze dlouho a zas nastoupí kousanec, a ne ledajaký. no, mají se ti dva rádi a snad na věky.

zvykl si náš macho, zvykl si na kázeň své milované a kolikrát jen těžce nese prvky nevole z této strany. a tři chlapi v chalupě kázeň musí mít. to je přeci jasné. a když náhodou se to dvěma už dospělým nepovedlo, nastoupil třetí a s razancí, jak se patří. pravda, občas i pod postelí útočiště své najde, ale taková už je láska.