blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

výlet na měsíc a zpět

už si balím na cestu. a ani nevím, kolik toho s sebou, ale spíše jen tak na lehko, když budu muset dlouho pěšky. spacák a karimatku s sebou, aby mě jako nerváka mohli vystřelit na měsíc. jo, a domů nechat šlapat po svých. souhlasil jsem. druhá možnost byla - někam hodně daleko a hodně, hodně hluboko zakopat.

s tím měsícem je malej problém, astrofyzikové zrovínka teď přišli na to, že se jim ten měsíc někam tiše dekuje. balím si a pořád přemýšlím, nakolik je tam zima. nejspíš si vemu dvoje rukavice a nějakou muziku. možná by se unesla nějaká ta lahvinka. na jídle cestou tam ušetřím. počítám, že co by vystřelenej nebudu mít v tom fofru ani velikou chuť a ani čas. možná nějakou knihu do ucha. jen aby tam byl ten slibovanej klid, kvůli kterému nakonec právě tam poletím. no, poletím... nebudu přeci nikomu vykládat, že budu střelenej - vystřelenej. a nakonec i ta dělová koule letí. tak je všechno v pořádku, a dokonce budu mluvit i pravdu.
ještě se budu muset přeptat na ten prchající měsíc. kam vůbec letí a proč? snad email kdybych jeho našel. a ještě lepší by byl facebook. i když se ho mnozí bojí a děsně mu láteří. přihazují si tam ovečky a celá stáda oveček, a ty jim tam bečí a bečí jedna  přes druhou a snad se jim tam i množej, až jim z toho jde hlava kolem. co se potom diví? čím větší stádo, tím větší prostor a víc psů a pasteveckých holí.
facebook mít asi nebude, tolik lidí by ho chtělo za kamaráda. a to bych z piety svému jezevčíkovi udělat nemoh. byl to jeho kamarád!
přiznávám, že taky s tím trochu počítám. už když jsem vybíral, jestli zakopat, nebo navštívit (a zní to mnohem distinguovaněji, než být vystřelenej), jsem sázel na to, že když jsem příbuznej jeho kamaráda, bude o mne trochu líp postaráno. ale spoléhat na to samozřejmě nebudu, kdo ví, jaké tam bude ubytování. pořád mi ale vrtá hlavou, jak ten měsíc s velikým „m“ od nás někam do pryč letí, a jen tak. musím myslet na to, že každým dnem u něj navíc budu mít delší cestu domů... a jak dlouho vůbec půjdu? snad by mi nějaký ten matematik, fyzik mohl poslat časový itinerář, abych nezabloudil. někde špatně zahnu a kdoví, kde se zjevím. gps asi vzhůru nohama fungovat moc nebude, a tak se spolehnu na svůj instinkt. skoro pokaždé mi občas pomůže, když má tedy zrovínka náhodou dobrej den.
nejspíš to bude dál než do španělska, kam poutníci šlapou asi dva týdny. asi budu na studenej stravě, kdo ví, jestli se ve vesmíru smí rozdělávat oheň. mohl bych si dělat takovej malinkatej z lihového vařiče. jen tak akorát na polívčičku z vietnamu. a už to vidím, ty internetové palcové titulky! „další český žhář! po chile tentokrát chtěl další krajan zapálit cestu na měsíc!“ ve skutečnosti to bude Z měsíce.
ještě to jídlo musím vykoumat. snad lítají opeřeneci kolem a já bych s flintičkou, kuší a ... a zas ten ohýnek. nakonec, proč se ti astronomové pořád chlubí, jakej velikanánskej je ten jejich vesmír? chile bude hadr.
možná buchty budou jistější. jak honza s buchtou do světa se vydal. hm, s buchtou. promyslím.
už jen tu trasu... ale prej je z měsíce krásně vidět na celou cestu. docela se těším. a fotky taky budou...
ps.: kdo by chtěl nechat nějakej vzkaz na měsíci? za mírný obolus zařídím.
10.10.2011 17:56 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se