magie působí a působí i na talíř s mým obědem.
a ten talíř v ten magickej den si nějak do daleka, a ode mne. do dálky takové, že ani vidět do něj není. ale došáhnu, to jo. a něco tam poznám. brambory kupříkladu. rýži taky a zbytek si domyslím. ale není to ještě tak zlé. mám nové brýle a s nima jako ostříž.
a taky natěšen si zmenšuju font na firefoxu a úplně žasnu, co všechno se najednou vejde na obrazovku mého netbooku.
tedy až do
včera. to mi najednou asi vinou přetíženého obstarožního hardwéru opět
slábl zrak. notně zklamán tímto typem půlstoletí starého HW jsem vše
vrátil na původní velikost, abych po čtyřech hodinách odložil dva roky
staré brýle... ale do dálky vidím pořád. a pořád líp a líp. až jednou
uvidím, i co se ještě nestalo.
a že je jedenáctého
jedenáctý roku dva tisíce jedenáct a hodina jedenáctá se taky blíží,
lehce prchám domů. a vlaky jsou fajn, protože jsou dost veliké a nejdou
ani v tomto datu jen tak přehlédnout.
ale dnes po ránu na pražském
nejhlavnějším se kupily minuty před příjezdama a pak, aby se ty
odjezdové necítily nijak diskriminovány, dostaly pár desítek těch minut
také. a pořád se trumfovaly, až i tři sta bylo málo. a tak ve vlaku,
třebaže varováni, jsme se sázeli, kdo nejblíž uhodne odjezd. a třicet
minut je výhra, to musíte uznat.
a dobrou prodlouženou jízdu spokojen i s paní učitelkou a milošem poldou z rokycan. půlhodina navíc, co stojí za to.
ps.: ještě abych těm našim drahám drobet sladký podal: není náhodou, že
když jednou ujetému rychlíku jsem osobákem vzdoroval, mě průvodčí
chlácholivě konejšila, ať nemám strach, že na mne další rychlík počká. a
tam, na prázdném peróně se mě jinej v modrém ptá, zdali jsem ten do
plzně, na nějž čeká... prostě úžasné!
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
