blog kavárenského povaleče s dýmkou

můj host: petr.ix

„Nechceš vodu ?!“
„Ten si nedá, asketa.“
Humor mohl být krutý, obzvlášť na poušti s oprátkou na krku.
„Ale že se drží?“
„No jo... máš rád slané tresky?“
„Jasně, už se těším!“
A ta treska bude s oprátkou, smrt bude čekat už jen den, tam v rokli mu jen dýchla jizvou přes obličej, aby si hledaného muže na fotce vychutnala v solné pánvi.

„Mě už to nebaví, pořád druhý...“
„Plukovníku?“
„Povýším tě, chceš?“
„Ano!“
„Zastřel velitele, až mu předáš tuhle zprávu.“
„Ano...“
Dosavadní hierarchie padala i v armádě, chaos zatoužil po další metě.

můj host - petr.ix

Konec, smrt, burácí Inspirace:

„Tys mne málo vážil,
ani sis mne nevážil,
pohrd‘ jsi mnou, máš co chceš.

Teď tobě sebe odejmu, břídile!

můj host: Petr.ix

Když s podzimem jak listí
se city vytrácí,
kde brát žár a ne žal.

Jak se list v pupen skryl,
tak žár budu z hloubi srdce dolovat.

Snad kovář poradí,
jak v žáru báseň ukovat.